Vítej!
Ať jsi jsi kdo jsi, pokud zanecháš komentář, okamžitě se staneš mým nejoblíbenějším návštěvníkem. :D

2. kapitola: Pohledové konverzace

20. února 2018 v 13:00 | Möhre |  Marionette
Ráno mě příjemně vzbudilo slunce. Mají tu proklatě pohodlné postele, dlouho jsem se tak dobře nevyspala. Vytáhla jsem si deku až po bradu a dál si užívala ten klid.
"Hele, ty vážně nevstáváš?" Prohodila Lucy, když podezřele rychle prošla kolem.
"Cože?" Ještě jsem napůl spala. Byla jsem ráda, že jsem si vzpomněla, že je to moje spolubydlící dřív, než jsem jí začala nadávat.


"Že by nás zajímalo v jak rekordním čase zvládneš ten drdol cos' měla včera." Ozvala se znuděně Claire, má druhá méně příjemná spolubydlící. Seděla na posteli vedle a upravovala si nehty.
"Do háje!" Zaspala jsem! Blik cvak. Okamžitě jsem vyletěla z postele rovnou do koupelny, postarat se o ten rekord. Měla jsem největší chuť se vyfackat. Jednak kvůli toho, že nejsem schopná vstát včas a taky proto, že jsem si vůbec někdy nechala narůst tak dlouhé vlasy. Absolutně jsem se vykašlala na nějaký drdol, prioritou bylo to vůbec rozčesat. Běžně patnácti minutový proces se mi podařilo zkrátit o dobrých deset minut, za kterých jsem pak stihla vše ostatní. Stejně mi to ale nedalo, a tak jsem se ještě vrátila do koupely a mávnutím hůlky si na hlavě vytvořila nejjednoduší a nejrychlejší drdol jaký jsem svedla.
"Slušný..." Kývly na sebe holky, když jsem byla konečně připravená k odchodu.
"Ale příště už na tebe čekat nebudem." Dodala ještě Claire, než jako první vyšla z pokoje. Merline, ta holka je ale protivná. Nikdo se jí neprosil...
"Zvykneš si, ona je prostě taková.," Povzbudila mě Lucy, alespoň jedna z nich je normální. "Ale už vážně pojď." Popostrčila mě. Holky mi včera slíbily, že mě tu dnes provedou, abych se neztratila, ale upřímně, nevěděla jsem kde jsem sotva jsme vylezly ze společenské místnosti. To jsem ale nahlas říct nemohla, jinak by mě jedna nejmenovaná protivná... holka opravdu zabila, už tak byla dost nepříjemná. Došly jsme do Velké síně, kde včera večer probíhalo zařazování a posadily se k nebelvírskému stolu, abychom se nasnídaly. Měly jsme docela naspěch, tak jsem do sebe rychle dostala pár toastů.
"První tři hodiny máme společné, potom se budeš muset chytit někoho jiného." Vysvětlila mi Lucy. Jen jsem jí kývla na souhlas a dál se snažila soustředit na cestu, všechny ty chodby prostě vypadaly úplně stejně.
První hodinu jsme měly Přeměňování spolu s Mrzimorem. Bylo to opravdu zvláštní, profesorka McGonagallová byla přísná a hodina poměrně nudná. Byla to moje historicky první hodina ve škole s ostatními studenty. Překvapivě to ale nebyla taková hrůza jakou jsem si původně představovala, když jsem měla soukromého učitele, tak se mě neustále na něco ptal a vyžadoval přehnanou aktivitu, tady bylo tolik lidí, že to ani nebylo možné. Prostě skvělé.

Znaveně jsem dosedla k nebelvírskému stolu. Byl to náročný den. Po vyučování se mě opět ujala úžasná Lucille, naštěstí už bez Claire, a provedla mě po důležitých místech školy, ale stejně jsem si z toho zapamatovala tak maximálně knihovnu. Bude to se mnou muset projít někdy znovu.
"To mě mohlo napadnout." zasmála se nade mnou brunetka, která doběhla hned za mnou. Přisedla si ke mě a hned si začala nakládat večeři.
"Promiň, už toho bylo moc... útěk byl jediným řešením." Taky jsem se nad tím zasmála a dál přemýšlela na co mám chuť. Nakonec zvítězily palačinky, mňam.
"Doufám, že si to všechno pamatuješ." Hodila po mě významný pohled.
"Samozřejmě." Pokývala jsem. No to víš, že jo.
"Ahoj." Ozvalo se vedle nás a hned na to si vedle mě přisedl Remus. Bohužel s sebou měl Jamese, Blacka i jejich obtloustlého kamaráda, který za nimi dnes celý den chodil jako ocásek.
"Ahojte." Pozdravily jsme s Lucy nazpátek a ona po mě hodila tázavý pohled. Jen jsem pokrčila rameny a dál jsem je neřešila. Černovlásek sedící vedle Lucy se okamžitě začal chvástat nějakou Amandou z Havraspáru, kterou dnes sbalil, což jsem vážně slyšet nepotřebovala. Co mě zajímalo víc, byl Lucius propalující mě od zmijozelského stolu pohledem od té chvíle, co se kluci objevili v mé blízkosti. Jako bych je snad volala. Nasadila jsem svůj pohled typu "nečum na mě", načež mi on odpověděl pohledem "zabiju tě mrcho". Na to už jsem nenašla vhodnější odpověď, než zvednutý prostředníček. Viděla jsem jak vztekle drtí příbor, bylo to směšné. Musela jsem se tomu zasmát.
"Co to bylo?" Lucy vypadala, že absolutně nechápe o co jde, seděla k Malfoyovi zády, takže to bylo docela pochopitelné.
"Ale nic, Malfoy má zas nějaký problém." Mávla jsem nad tím rukou a dál se věnovala jídlu. Při jméně Malfoy ale zpozorněl Black sedící vedle Lucy.
"Další vášnivý pokec s Malfoyem? Včera ti to nestačilo?"
"Tichošlápku,-" Klepnul do něj rozmrzele James a chtěl pokračovat, ale přerušila jsem ho.
"To je dobrý. My se jen tak škádlíme, nic neudělá." Cíl číslo jedna: nenechat se vyprovokovat.
"Tady nejsi doma, nemusíš tak přehrávat." Napodobil můj ironický tón. Nádech, výdech. Idiot. Nesnáším ho. Snažila jsem se napočítat do deseti, nepomohlo to.
"O tom co se děje u mě doma nic nevíš." Probodla jsem ho varovným pohledem, ale ani mě nepřekvapilo, že takový omezenec jako on ho nepochopil.
"Na nádraží to vypadalo napjatě i s tvým otcem, takže tuším že-" On to slyšel? To musí být úplně u všeho? Tohle už přestávaly být jen nesympatie, s každým jeho slovem ho nesnášela ještě víc.
"Stačí Blacku, drž už hubu." Naštvaně jsem svírala příbor a bojovala s nutkáním píchnout mu ho do oka.
"Ignoruj ho, Izzy." Snažila se mě uklidnit Lucy a já trochu polevila. Moc dobře jsem viděla, že má ten idiot ještě něco na srdci a bylo mi líto kamarádky, která ani nevěděla k čemu se to připletla. Co se dalo dělat.
"Nějak mě přešla chuť k jídlu, uvidíme se na pokoji." Omluvně jsem se na ni pousmála a pak se ještě otočila k Removi, který z celé situace taky nevypadal nadšeně. Chtěla jsem mu sice taky něco říct, ale nakonec jsem si to rozmyslela. Co měl udělat, Black je jeho kamarád, i když to absolutně nechápu.
Otočila jsem se na patě a hrdě odkráčela k nebelvírské věži. Jen doufám, že na mě nebude Lucy naštvaná, možná jsem ji tam s nimi neměla nechávat samotnou. Co plácám, není malá holka, bude v pohodě.

Ale ne, oni mě varovali. Už z dálky jsem viděla skupinku prváků jak stojí před obrazem Buclaté dámy, která je nechtěla pustit dovnitř. Zpívala, jestli se tomu tak dá říct. Podrážděně jsem se přes ně snažila prodrat až k obrazu, vztekali se stejně jako já. To si vážně nikdo to heslo nepamatuje? Amatéři.
"Caput draconis." Nic, úplně mě ignorovala. Odkašlala jsem si, nic. Někteří nově příchozí se začali pochechtávat, další haranti, i když tihle už vypadali na vyšší ročník.
"Caput draconis!" Zvýšený hlas taky nepomáhal. "A vy se nesmějte, narozdíl od vás jsem něco dělala!" Prskla jsem naštvaně po těch pochechtávajících se smradech a naštvaná ještě víc než na večeři se odebrala směrem nevím kam. Navíc vedla opět přes celou hordu těch děcek. Pomoc.
"Uhněte, Merline... no tak 'suňte se." ozvalo se kousek ode mě a někdo mě odžduchnul na stranu. Black, aneb jak mi zničit život v jednom dni snadno a rychle.
"Sám se posuň, stojíš si totiž na vedení." Žduchla jsem ho nazpátek. Otočil se a vypadal jakoby mě zaregistroval až teď.
"Ou, promiň, mezi těma prckama tě nebylo vidět." Myslím, že cíl číslo jedna nevyšel. Nevadí. Cíl číslo dva: zabiju ho.

- Trvalo to hodně dlouho a ani s tím nejsem příliš spokojená, ale co už, mám radost že jsem to konečně dodělala.
- Pokud zanecháš komentář, učiníš mě šťastnou. Přeju krásný den!

Möhre
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama