Vítej!
Ať jsi jsi kdo jsi, pokud zanecháš komentář, okamžitě se staneš mým nejoblíbenějším návštěvníkem. :D

Viktor Dyk: Krysař

14. října 2017 v 13:13 | Möhre |  Čtenářské deníky

Viktor Dyk - Krysař


Literární druh: epika
Literární žánr: novela
Slovní zásoba: spisovný, básnický
Čas, prostor: Hameln v Německu, 1284
Hl. téma: krysařův život
Motiv: milostný, kritika maloměšťáctví, lásky a pomsty
Kompozice: chronologická, členěno do kapitol,
Umělecké prostředky: krátké holé věty, úsečnost, opakování vět nebo slovních spojení ve vypjatých chvílích, symbolismus (sedmihradské království jako ráj, dítě jako nový lepší život), němčina pouze ve jménech, dialogy i monology

Vypravěč: autor, er-forma

Postavy:
-Krysař - tajemný cizinec, samotář, podivín, ponurý, pesimista, vzbuzuje v lidech strach, miluje Agnes
-Agnes - mladá a krásná, milenka Krysaře a zároveň Dlouhého Kristiána, miluje Krysaře
-Dlouhý Kristián - mladík toužící po spokojeném životě
-Sepp Jörgen - chudý rybář, vše chápe až na druhý den, trochu blázen

Děj: Do města Hammeln přichází mladý krysař, aby město zbavil přemnožených krys. Konšelé mu však odmítnou zaplatit.Krysař se seznámí s mladou dívkou Agnes, do které se hned zamiluje. Agnes jeho lásku opětuje.Krysař se dozví, že se Agnes zmocnil její bývalý milenec Kristián. Agnes ze zoufalství vrhla do řeky. Krysař v návalu smutku, vezme svou píšťalu a začne hrát tak silně, že to přivábí všechny obyvatele města, kteří ho následují až na horu Koppel, kde všichni skončí v propasti.Jediný kdo přežije, je Sepp Jorgen, na kterého kouzlo krysařovy píšťaly nepůsobí, protože ho vytrhne nářek nemluvněte. Sepp se vydá hledat ženu, jež by se mohla dát dítěti napít a stala se jeho matkou.

A) společensko- historické pozadí

dění v literatuře: realismus s prvky romantismu, symbolismus a dekadence, prvky neoromantismu, připodobnění
další autoři: František Gellner - Po nás ať přijde potopa, Fráňa Šrámek - Modrý a rudý, Karel Toman - Sluneční hodiny, Stanislav Kostka Neumann - Sen o zástupu zoufajících

B) autor

život a vlivy: významný český básník, prozaik, dramatik, publicista a nacionalistický politik
-představitel generace anarchistických buřičů, později nacionalisticky orientovaný autor
-díla zpravidla obsahují jasnou pointu, využívá paradoxy
další literární díla: Milá sedmi loupežníků, próza: Prosinec, Píseň o vrbě, Prsty Habakukovy

Úryvek

"A čím to, že jdou krysy tak slepě za vámi, krysaři?"
Krysař ukázal na píšťalu, která oživla tímto pohybem.
"Je to zvláštní nástroj," řekl.
Pohlédla zvědavě na mluvčího i na píšťalu. Dotkla se jí lehce.
"Píšťala," řekla pak pohrdavě. "Pěkná píšťala. Ale nic více než píšťala."
"Krysy mají dobrý sluch a má píšťala dobrý zvuk."
Oči krysařovy zaplály podivným ohněm. Děvče ve dveřích maně ucouvlo. Větvička jasmínu v její ruce se chvěla.
"Mám zvláštní nadání vyháněti krysy," pokračoval krysař.
"Pískám občas na ni velmi smutné písně, písně všech krajů, kterými jsem prošel. A já prošel mnoha zeměmi; slunnými i ponurými, pláněmi a horami. Má píšťala zní tak tiše. Krysy slyší a jdou. Není takového krysaře mimo mne. Povím vám něco, cizinko, která se umíte tak zvonivě smáti. Nikdy jsem nepískal plným dechem; byl to vždy tlumený zvuk. Kdybych pískal plně, ne pouze krysy šly by za mnou."
Krysař domluvil. Oči uhasly a svěsil bezděčně ruce s píšťalou.
"Nemám odvahy," dodal po chvilce. "Stalo by se něco krutého."
Děvce stálo zamlklé a nespouštělo očí s píšťaly a krysaře. Když krysař mlčel, řekla zcela tiše:
"Líbíte se mi, krysaři. Nežli přišel soumrak, viděla jsem ve vašich černých vlasech stříbrné nitky. Nežli jste promluvil, pozorovala jsem na vašem čele vrásky. Ale přesto se mi líbíte. Milovalo vás jistě mnoho žen."
"Snad," odvětil krysař. "Nepamatuji se." Slova krysařova měla podivný a jímavý přízvuk. Děvče zvážnělo. Naklonilo se ke krysaři tak,že cítil téměř horký jeho dech.
"Líbíte se mi, krysaři," děla. "Ale na vašem místě zapískala bych na píšťalu - plně - vší silou -"
"Víte, co by to znamenalo?" otázal se krysař temným hlasem.
"Já to nevím. Vím pouze, že mne časem pojímá úzkost. Hledím na svou píšťalu jako na něco, co mnohé zahubilo a co ještě mnohé zahubí. A pak se usměji. Není to nic než právě pěkná píšťala, sama jste to řekla. A já nejsem více než krysař, který má odvádět nezvané hosty. Krysař, který jako Ahasver jde z města do města, z jihu na sever, ze západu na východ. A jako Ahasver nemám stání. Pobyl jsem zde příliš dlouho, cizinko."
"Ne," pravila. A pak šeptala tiše: "Říkejte mi Agnes."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama