Vítej!
Ať jsi jsi kdo jsi, pokud zanecháš komentář, okamžitě se staneš mým nejoblíbenějším návštěvníkem. :D

Ota Pavel: Smrt krásných srnců

12. října 2017 v 11:26 | Möhre |  Čtenářské deníky

Ota Pavel: Smrt krásných srnců


Literární druh: próza
Literární žánr: soubor povídek, autobiografické
Jazykové prostředky: přímá řeč, cizí výrazy, rybářský slang, hovorový jazyk, lidová slovesnost
- er-forma
Čas, prostor: první polovina 20. stol. Před 2. světovou válkou a v jejím průběhu, Na Křivoklátsku u řeky Berounky, V Buštěhradu a v Praze
Hl. téma: Vzpomínání na dětství a dospívání Oty Pavla, na problémy s židovstvím a útrapy válek
Kompozice: chronologicky

Postavy:
- Leo Popper: tatínek, žid, výborný obchodník, miluje přírodu a rybaření, posedlý svými sny
- Hermína Popperová: maminka, laskavá, milá, tolerantní
- Strejda Prošek: král pytláků, kamarád tatínka, miluje přírodu, má psa Holana

Děj: Obsahuje 8 povídek:

Nejdražší ve Střední Evropě
Tatínek se nechal napálit od doktora Václavíka a koupil od něj rybník (byl tam pouze jeden). Ten mu na oplátku prodal překrásnou ledničku, která byla pouze upravená bedna.

Ve službách Švédska
Tatínek byl ve firmě Elektrolux nejlepším prodejcem za celý rok a nakonec byla na jeho počest uspořádána večeře. Ředitel firmy Korálek měl krásnou ženu Irmu, do které byl tatínek zamilovaný ale na večeři se před ní i celou společností znemožnil, když jedl kuře rukama. Později se tatínek seznámil s vynikajícím malířem Nechlebou. Nechleba si pana Poppera oblíbil, říkal mu Poppříčku a vzájemně se navštěvovali. Tatínek si přál, aby pan profesor Nechleba namaloval paní Irmu, ta se oblékla a nechala učesat, ale profesor Nechleba prohlásil, že takovou paničku malovat nebude. Tatínka nevyhodili jen proto, že byl nejlepším prodejcem, a maminka měla radost, jak to všechno dopadlo.

Smrt krásných srnců
Před odchodem synů do koncetračního tábora se tatínek rozhodl, že jim ještě musí opatřit pořádný kus masa. Odjel tedy ke strejdovi Proškovi nalovit ryby. Ty však nebraly, a proto za pomocí vlčáka Holana ulovil obrovského srnce.

Kapři pro wehrmacht
Hned na počátku okupace sebrali tatínkovi buštěhradský rybník. Než odjel do koncetračního tábora (o Vánocích) vylovil v noci všechny kapry. Na příští rok přijeli s velkou slávou vylovit rybník vojáci. Nikdo si nedovedl vysvětlit, že je prázdný.

Jak jsme se střetli s vlky
Tatínek soupeřil s rodinou Vlkových, kdo uloví více štik. Spolu s Otou jich několik ulovili, ale když je na vozíku dotáhli k Vlkovým, zjistili, že oni jich nalovili daleko více a větších. Zklamaní odvezli své ryby zase zpátky.

Otázka hmyzu vyřešena
Po válce tatínek prodával ledacos, ale nic nebylo úspěšné. Jednou se nechal najmout inženýrem Jedličkou a prodával mucholapky, které nelepily. Vzal si jako věc cti, že je všechny prodá, což se mu také podařilo a panu Jedličkovi vydělal milion. Jenže když v létě začaly mouchy létat a hospodyně rozbalily nelepící mucholapky byl jejich podnik označen za podvod. Všichni posílali nefunkční mucholapky zpátky a tatínek dal výpověď.

Prase nebude!
Po válce již neměl Leo rybník s kapry a tak, když mu předseda JZD nabídl, aby krmil prasata, ihned to vzal, neboť doufal, že opět vydělá majlant. Pečlivě je vykrmoval, ale o sebe přestal dbát. Hermína se tedy za ním vydala, aby se o něho postarala. Umyla ho a později se řádně starali o prasata. Bylo to i z důvodu, že měli slíbený jedno prase. Leo se jedno krásné pečlivě hlídal a krmil. Vidinu zabijačky však zničila věta, že prase nebude. S Hermínou se tedy oba vrátili ihned domů a smáli se tomu, že prase nebude.

Králíci s moudrýma očima
Pan Popper neměl chovu zvířat dost a rozhodl se, že si koupí domeček u Radotína, kde bude moci pěstovat králíky. Otova maminka zase pěstovala krocany. Králíky miloval a oni milovali jeho, vykrmoval je a mazlil se s nimi. Pak mu někdo poradil, aby králíky nechal tetovat. Dají jim do uší taková čísla, jakože jsou čistokrevní a pak je na výstavě prodá a vydělá si hromadu peněz. Jenže mu někdo vyčetl, že králíci nejsou pro výstavu dostatečně připraveni a tak jim nemohou být uděleny žádné ceny. Pan Popper to bral jako křivdu, protože je Žid. Velice se urazil. Nakonec z žalu králíky pustil do přírody a odešel domů. Domů přišel a podlamovaly se mu nohy a držel se za srdce. Maminka mu zavolala sanitku a on si na vrátka domu pověsil cedulku: PŘIJDU HNED, kterou si sám vyrobil. Jenže už se nikdy nevrátil...

A) společensko- historické pozadí

dění v literatuře: 2. polovina 20. století, česká próza
další autoři:Bohumil Hrabal (Ostře sledované vlaky, Obsluhoval jsem anglického krále), Ladislav Fuks (Spalovač mrtvol)

B) autor

život a vlivy:
- původním jménem Otto Popper, byl prozaik a novinář
- narodil se ve smíšené židovské rodině, žil v Buštěhradu, měl dva starší bratry: Huga a Jiřího
- Velice se zajímal o sport a rybaření
- Po odchodu otce a bratrů do koncentračního tábora nastoupit Ota Pavel do kladenských dolů
- Po 2. svět. válce se celá rodina vrátila do Prahy
- S pomocí A. Lustiga dostal Ota místo ve zpravodajském rozhlasu, poté krátce pracoval jako redaktor v časopisech Stadion a Československý voják
- V roce 1964 na Zimních olympijských hrách se u Oty Pavla projevila vážná duševní choroba a po 2 letech odešel do invalidního důchodu, ale i při častých pobytech v nemocnic nepřestal tvořit.
- Zemřel předčasně na srdeční infarkt (nedožitých 43let)
další literární díla: Jak jsem potkal ryby
Zfilmování, Inscenace: zfilmováno

Úryvek

"Karle, kde je Holan? Je tam kapitální kus, srnec jako tele." "Já bych to pane nedělal. Odpoledne tady šli Němci někam do hájovny. Celá skupina. Měli na krku malé kulomety." "Říkal jsi, že mi půjčíš toho svýho psa." "Když s vámi půjde. Holane!" Holan vylezl zpod dříví. Stoupl si a díval se na Proška. "Půjdeš s ním a budeš dělat, co ti řekne! Rozumíš?" A k tatínkovi: "Nakonec mu vezmete hlavu do dlaní a řeknete: Holane, běž!"

"Máma naložila kus srnce do takové krásné kamenné štoudve a dělala mým bráškům Hugovi a Jirkovi omáčky a bifteky, což byla její veliká specialita. Kluci se cpali na příští léta, aby vydrželi Terezín, Osvětim, Mauthausen a pochody smrti v třicetistupňových mrazech a nošení kamenů do mauthausenských schodů v třicetistupňových vedrech a všechny ty krásné věcičky, které pro ně připravili Němci. Hugo se vrátil celkem dobrý. Jirka se vrátil z Mauthausenu a měl čtyřicet kilo a půl roku umíral od hladu a utrpení, než začal znovu žít. Nikdy mi o tom moc nevyprávěl, jenom jednou, a když jsme mluvili o tom srnci, řekl: "Možná, že ten srnec mi zachránil zrovna život. Možná že ty poslední kusy pořádného masa mi vystačily akorát do konce."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama