Vítej!
Ať jsi jsi kdo jsi, pokud zanecháš komentář, okamžitě se staneš mým nejoblíbenějším návštěvníkem. :D

Oscar Wilde: Obraz Doriana Graye

13. října 2017 v 11:24 | Möhre |  Čtenářské deníky

Oscar Wilde - Obraz Doriana Graye


Literární druh: próza
Literární žánr: román s hororovými prvky
Slovní zásoba: spisovný jazyk, archaismy, francouzština (moderní jazyk), básnické popisy přírody a interiérů, poutavé dialogy, mnoho podnětných myšlenek, časté citace
Čas, prostor: Londýn, konec 19. století
Motiv: povrchnost, lhostejnost, pýcha, nesmrtelnost
Hl. téma: duševní souboj sám se sebou (metaforicky realita x umění)
Kompozice: 20 kapitol, paralelní kompozice, drobné dějové odbočky (Sibylina rodina, Dorianovi opatrovníci)
Vypravěč: Autor - er-forma

Postavy:
- Basil Hallward: malíř, idealista
- Lord Henry: cynik, bohém, filosof a tak trochu manipulátor
- Dirian Gray: nezletilý sirotek, nezkažený společností, narcistický
- Sibyla Vaneová: druhořadá herečka, přítelkyně Doriana
- James Vane: bratr Sibyly

Děj: Děj začíná v ateliéru Basila Hallwarda, který zde vypráví lordu Henry Wottonovi o svém novém modelu Dorianu Greyovi. Dorian je nezkažený mladý hoch, který každého okamžitě okouzlí svou krásou a mravní čistotou. Jediné setkání s Henrym Wottonem v něm probudí nezdravou sebelásku a Dorian se začne stále více zajímat o svůj zevnějšek a slasti života. Když Basil dokončí Dorianův obraz, odmítá ho ukázat veřejnosti, protože v něm prý příliš zachytil své nitro a daruje ho Dorianovi. Dorian při pohledu na plátno vyřkne přání, aby se všechny jeho hříchy, starosti a vrásky usazovaly na tváři na obraze a ne na jeho vlastní. Basil zpozoruje Henryho neblahý vliv na Doriana a nejprve prosí Henryho, aby neotravoval Dorianovu nevinnou duši svými názory a poté zkouší domluvit i Dorianovi. Dorian se však Basilovi vysměje. Jednoho dne se podívá na Basilův obraz a zdá se mu, že se změnil. Nevěnuje tomu příliš pozornosti, ale postupem času se obraz mění víc a víc... Doriana to vyděsí a odklidí obraz na půdu, aby nikdo nepoznal jeho tajemství. Při návštěvě jednoho zapadlého divadélka poznává krásnou sedmnáctiletou herečku Sibylu Vaneovou a zamiluje se do ní. Ale nakonec díky jeho bezcitnosti spáchá Sibyla sebevraždu. Dorian pro ni truchlí, ale vlivem lorda Wottona na ni brzy zapomene. Následuje několik let, kdy si Dorian užívá, ale se stále větší hrůzou pozoruje svou tvář na obraze, která zestárla a získala hrubé rysy. Basil se rozhodne odjet do Paříže, ale těsně před odjezdem ještě navštíví Doriana, aby mu naposledy domluvil. Dorian Basila vyslechne a vezme ho nahoru na půdu k obrazu a tam poté, co Basilovi ukáže proměnu obrazu, vezme nůž a Basila zabije. Vraždu se mu podaří úspěšně zatajit a žije si dál svým prostopášným životem. Jediným svědkem jeho hříchu je jen jeho obraz... Jednoho dne se rozhodne zbavit i tohoto "němého svědka",ale životy Doriana a jeho obrazu jsou už tak pevně spojeny, že zásah je smrtelný i pro Doriana.

A) společensko- historické pozadí

dění v literatuře: Světová literatura konce 19. a začátku 20. století - romantismus.
další autoři: Rimbaud, Poe (Jáma a kyvadlo)
nové směry: impresionismus, dekadence, symbolismus

B) autor

život a vlivy: Chtěl utéct před problémy jeho doby, tak psal knihy. K inspiraci mu stačila tehdejší společnost.
další literární díla: Jak je důležité míti Filipa, Ideální manžel, Cantervillské strašidlo a jiné prózy,…
zfilmování, dramatizace: kniha byla mnohokrát zfilmovaná

Úryvek

"Pojďme si sednout do stínu," řekl lord Henry. "Parker už přinesl pití, a jestli zůstanete ještě chvilku v téhle výhni, tuze vám to ublíži a Basil vás už nebude nikdy malovat. Vy se vážně nesmíte opálit. Vám by to neslušelo."
"Co na tom záleží?" řekl Dorian Gray se smíchem a usedl na lavičku na konci zahrady.
"Vám by na to měmlo záležet, pane Grayi."
"Proč?"
"Protože jse přenádherně mladý a mládí je jediný cenný majetek."
"Niterak to nepociťuji, lorde Henry."

"Ne, teď to nepociťujete. Ale jednoho dne, až budete starý, vrásčitý a ošlivý, až vám myšlení vryje do čela rýhy a vášně vám popálí rty ohavnými plameny, pak to pocítíte strašlivě. Teď, ať přijdete kamkoli, všude lidi okouzlujete. Ale bude tomu tak vždycky...? Máte podivuhodně krásnou tvář, pane Grayi. Nemračte se, máte. A kráse je jedno z podob ducha - je dokonce vznešenější než duch, neboť nepotřebuje vysvětlování. Patří mezi nádherné skutečnosti světa, jako je slunečný svit nebo jarní čas nebo obraz té stříbrné ulity, kteté říkáme luna, v temných vodách. Nelze ji brát v pochybnost, má své božské právo na svrchovanost. Z těch, v nichž přebývá, dělá knížata. Vy se usmíváte? Ach, až ji ztratíte, to se nebudete usmívat... Lidé někdy říkají, že je krása jen povrch. Možná, že tomu tak je. Ale rozhodně není tak povrchní jako myšlení. Pro mě je krása div všech divů. Jen mělcí lidé neposuzují podle vzhledu. Skutečné tajemství života je v tom, co vidíme, ne v tom, co nevidíme... Ano, pane Grayi, k vám byli bohové štědří. Ale co bohové dávají, to zase rychle berou. Máte jen pár let, abyste žil doopravdy, dokolane a plně. Až vám prchne mládí, vaše kráse prchne s ním, a pak najednou zjistíte, že pro vás už není žádných vítězství, nebo se bude muset spokojit s těmi ubohoučkými vítěsztvími, která pri vzpomínach na minulost jsou ještě trpčí než porážky. Každé měsíc, jak prchá, unáší váš blíž k něčemu hrůznému. Čas na vás žárlí a bojuje proti vašim liliím a vašim růžím. Zežloutnete, tváře se vám propadnou, z očí vám zmizí lesk. Budete rozhodně trpět... Ach, upatňujte svoje mládí, dokud je máte. Nepromarnětě zlato svých dní tím, že byste naslouchal nudným lidem že byste se pokoušel napravit někoho, kdo beznadějně zklamal, nebo že byste rozdával svůj život nevzdělancům, prosťáčkům a nevychovancům. To jou právě ty nezdravé snahy, ty falešné ideály našeho věku. Žijte! Žijte ten báječný život, který v sobě máte! Hleďte, ať o nic nepřijdete. Neustále vyhledávejte nové vzruchy. Ničeho se nebojte... Nový hédonismus... ten naše století potřebuje. A vy byste mohl být jeho viditelným symbolem. Není nic, co byste se svým zjevem nedokázal. Svět patří vám - na nějaký čas... Hned jak jsem se s vámi setkal, viděl jsem, že si vůbec neuvědomujete, co vlastně jste, čím byste vlastně mohl být. Tolika věcmi jste mě okouzlil, že jsem cítil, že vám musím o vás něco říct. Napadlo mě, jak by bylo tragické, kdybyste přišel nazmar. Vždyť vaše mládí potrvá tak krátce, tak krátce. Obyčejná kvítka na stráních zvadnou, ale rozkvetou znovu. Tady ten čilimník bude v příštím červnu stejně žlutý, jako je teď. Do měsíce dostane tenhle plamének purpurové hvězdy. A zelená noc jeho listí bude ty hvězdy sít rok co rok. Ale my své mládí nedostaneme zpátky nikdy. Tep radosti, kerý v nás buší ve dvaceti letech, zleniví. Údy nám ochabnou, smysly začnou práchnivět. Zvrhneme se v ohyzdné panáky, pronásledované vzpomínkami na vášně, z kterých jsme měli příliš velký strach, a na znamenitá pokušení, jimž jsme neměli odvahu se vzdát. Mládí! Nic na světě nemá cenu, jenom mládí."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama