Vítej!
Ať jsi jsi kdo jsi, pokud zanecháš komentář, okamžitě se staneš mým nejoblíbenějším návštěvníkem. :D

George Bernard Shaw: Pygmalion

13. října 2017 v 9:12 | Möhre |  Čtenářské deníky

George Bernard Shaw - Pygmalion


Literární druh: drama
Literární žánr: satirická komedie, autorem napůl označená jako romantická hra
Jazykové prvky: kontrast jazyka spodiny a lidí z vyšší společnosti; velká část tvořena detailními scénickými poznámkami; chybná výslovnost, polykání celých slabik, oslovování v 1. pádě - založena na konverzační komedii, ironie
Čas, prostor: hra odehrávající se v Londýně počátkem 20. století
Hl. téma: hra řeší problematiku ženské emancipace a v širším kontextu otázku lidské důstojnosti, pojednává také o rozdělení lidí do určitých sociálních tříd
- název hry podle jména sochaře Pygmaliona, který si vytvořil krásnou a dokonalou ženu a Afrodita se nad ním slitovala, protože se do ní zamiloval a oživila mu ji
Kompozice: hra je rozdělena na pět dějství

Postavy:
- Henry Higgins (muž se zápisníkem): studuje a živí se fonetikou (fonetika - věda o řeči); dokáže zařadit kohokoliv s přesností 6 mil a v Londýně s přesností 2 mil (určí, odkud pochází podle jeho přízvuku); Higgins je starý mládenec, nechce se vázat; líbí se mu spíše starší, vyzrálé ženy; velmi necitlivý (bez emocí)
- Plukovník Pickering: zabývá se výzkumem indických jazyků a je autorem hovorového sanskrtu; přijel za Higginsem z Indie; na rozdíl od Higginse se umí chovat i ve společnosti, poté s Lízou i soucítí, má výčitky svědomí
- Líza Doolittlová: pouliční květinářka, trochu pomatená, ale slušná a celkem pěkná dívka; díky své mluvě (vyjadřování) a hlavně chudobě je považována za nejnižší vrstvu obyvatelstva (sociální třídy) a je s ní i tak zacházeno; díky Higginsovi a Pickeringovi, kteří ji naučí správně mluvit, z ní udělají dámu; Líza má sen, že bude mít svoje květinářství a prodávat v něm
- Freddy: syn paní Eynsford-Hillové; zamilovaný do Lízy
- pan Doolittle: otec Lízy, povoláním popelář, který hodně pije; když se Higgins ujme Lízy, snaží se z něj pan Doolittle vytáhnout peníze za to, že mu Lízu odvedl; ve skutečnosti ale Líza s otcem moc dobrý vztah nemá, ale i jemu je to jedno (chce jen peníze)
- paní Higginsová: velmi slušná, společenská a mravně založená žena, která nakonec Líze pomáhá, protože se jí nelíbí, jak její syn Higgins a také Pickering Lízu využili

Děj: Profesor Higgins před divadlem slyší hroznou angličtinu Lízy Doolittlové, která prodává v košíku květiny. Mají menší roztržku na ulici a Líza se seznámí jak s Higginsem, tak i s plukovníkem Pickeringem. Když se Líza dozví, že by ji byl Higgins schopen naučit správně mluvit a ona by si mohla otevřít květinářství, rozhodne se tedy, že ho navštíví. Nabídne mu peníze za výuku (i když je to směšně malá částka). Higgins přijme a s Pickeringem uzavře sázku, že z ní za půl roku udělá dámu, na které nikdo nepozná její původ. Ukáže se, že Líza má velmi dobrý sluch a rychle odposlouchá správnou výslovnost a nakonec to dokáže.
Prvně ji Higgins vezme do společnosti ke své matce, tam se do ní zamiluje Freddy. Další akcí je ples, kde ji tzv. odborník Dick prohlásí za maďarskou princeznu - podle její výslovnosti a chování. Higgins tedy vyhraje sázku a společně s Pickeringem si gratulují.
Nikdo ale nepochválí Lízu, ta se naštve a hodí po Higginsovi trepky a v noci uteče k jeho matce.
Freddy, zblázněný láskou k ní, si ji chce vzít, Higgins pro ni ale přijede a nakonec se dohodnou, že bude i nadále bydlet s ním a budou trojspolek - dva staří mládenci a Líza.
V pozadí je jasně cítit, že Higgins Lízu tajně miluje, ale nechce si to přiznat. Zároveň také žárlí na Freddyho.
V závěru přichází setkání s otcem Lízy, který díky profesorovi zbohatl a žení se (kvůli sociálnímu postoji - dostal se díky penězům do vyšší třídy, ale nelíbilo se mu to, každý teď po něm něco chtěl a najednou se k němu všichni hlásí = chtějí peníze). Líza tedy nakonec pozná, že Higginsovi není až tak lhostejná.

A) společensko- historické pozadí

dění v literatuře: drama 1. pol. 20. století, realismus
další autoři: R. Rolland

B) autor

život a vlivy:
- anglický dramatik irského původu, nositel Nobelovy ceny za literaturu
- členem Fabiánské společnosti, která usilovala o nastolení socialismu parlamentní cestou, nikoli revolucíbyl přesvědčený socialista
- jen základní vzdělání
- Napsal kolem 50ti her
- Je považován za zakladatele moderního anglického dramatu
další literární díla: Domy pana Sartoria, Záletník, Člověk nikdy neví
zfilmování, dramatizace: My Fair Lady - 1964 - USA - muzikál - Hepburn, Pygmalion - 1938, ND v Praze - derniéra v r. 2009

Úryvek

Pan Doolittle, otec Lízy, nás přesvědčuje o tom, že být bohatý a mít peníze není zas nic úžasného, jak si mnoho lidí myslí:

DOOLITTLE: Dělat ze sebe pána, to mi nesedí. Kdo se ho prosil, aby ze mě dělal pána? Já byl šťastnej. Já byl svobodnej. Dyž jsem potřeboval peníze, tak jsem vo ně někoho pumpnul, třeba jako vás, Henry Higginsi. Teďka jsem nahranej, ruce nohy svázaný, a vo peníze každej pumpuje mě. Máte to fajn, říká můj advokát. Vopravdu? Já na to. Vy to máte dobrý, to snad chcete říct, povídám mu. Dyž jsem eště byl chudák a bral jsem si jednou advokáta, poněvadž mi v popelářským voze našli dětský kočárek, tak mě z toho vysekal, a už koukal, aby von se zbavil mě a já jeho. To samý s doktorama: eště se mi podlamovaly kolena, a už mě vyšoupli ze špitálu, a žádný oučty nebyly. Teďka najednou viděj, že jsem prolezlej nemocema a že bysem zaklepal bačkorama, dyby mě dvakrát denně neprohlídli. Doma pro sebe nesmím ani prsten hnout: dycky se najde ňákej pracant, kterej ze mě pumpuje prachy. Eště loni jsem na tom božím světě neměl jedinýho příbuznýho, až na dva tři, kerý se mi by hejbali na sto honů. Dneska jich mám padesát, a žádnej si nevydělá ani na slanou vodu. Jsem nucenej žít pro druhý, a ne pro sebe: to je ta vaše měšťácká morálka!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama