Vítej!
Ať jsi jsi kdo jsi, pokud zanecháš komentář, okamžitě se staneš mým nejoblíbenějším návštěvníkem. :D

Říjen 2017

IV

27. října 2017 v 13:29 | Möhre |  Cigaretové zpovědi
Tak jsem opět tady. Dnes opět s dobrou náladou. Náhodou jsem dnes narazila na písničky, které jsem poslouchala jako malá. Menší. Úplně malá jsem nebyla.


Narazila jsem taky na písničku, kterou jsem měla vždy spojenou se svou první láskou. Nebylo to moc veselé protože nikdy nebyla opětovaná. Kdybych to měla shrnout, tak asi jako dva zabité roky kvůli idiotovi, který se neuměl vyjádřit a tak nakonec radši utekl. A i když to nerada přiznávám, tak i když už je to dávno a já jsem už rok neskutečně zamilovaná a šťastná s jiným, stejně si na něj občas vzpomenu. Nevím jak se mám ohledně toho cítit, je to zvláštní. Po třech letech stále nemůžu vystát jeho holku. I když s ním už jsem v pohodě, když jsme se bavili, nic už jsem tam necítila. Pak ale najednou přijde taková nálada a mám tendence vzpomínat a srovnávat. Tím rozhodně nechci křivdit mému milému, on je na prvním místě, ale tyhle nálady mě matou. Je to normální?

1. kapitola: 1:0 pro klobouk

27. října 2017 v 12:15 | Möhre |  Marionette
"Tady jsi, že mě to nepřekvapuje. Krvezrádci a mudlomilové..." Rozrazily se dveře.
"Co chceš Malfoyi?" Podrážděně jsem se na něj podívala. Všichni tři na nás koukali. Vypadalo to, že jsou příliš zvědaví, než aby se do toho vměšovali.

III.

19. října 2017 v 13:48 | Möhre |  Cigaretové zpovědi
Tak jo, zase jsem klidná. Stále zmatená sama sebou, ale klidná. Občas přemýšlím nad tím, jestli sama sebe někdy pochopím. Někteří se mi snaží vnutit, že mé změny nálad souvisí s krámama, ale vážně, tenhle svůj náladový cyklus pozoruju už dvacet let a žádný řád v tom nebyl i před tím, než jsem začala menstruovat.


*Eargasm*

Momentálně mám náladu dobrou, proto jsem se rozhodla sem zase něco napsat. Nelíbí se mi, že zatím vše co jsem tu napsala bylo přespříliš negativní. Ale s tchýní je opět vše v klidu, můj vyvolený je v práci a já mám chvilku pro sebe. Cítím, že tohle bude ideálně strávené odpoledne. Oběd se vaří a žádná práce přede mnou. Myslím že večer by tady mohla být další kapitola povídky. V hlavě se mi zrodil geniální nápad na další povídku, ale tentokrát ze smyšleného světa, už žádné další fanfikce. Mám pocit že na ně už jsem moc stará. Když opomeneme to, že nejsem schopná vyrovnat se s faktem, že už nikdy nebudu -náct, jsou to jen samá pozitiva.
A udělala jsem dobrý skutek. Včera večer. Těžko říct jaká je hranice mezi blbostí a čistým svědomím, takže tomu budu říkat 'dobrý skutek', a ne 'jsem idiot'. Byli jsme včera s mým milovaným v hladovém okně, jelikož razíme zdravý životní styl, dali jsme si pivko a hamburger. Dělá tam taková fajná paní, co se na nás vždycky tak hezky usmívá tím stylem, že věří naší mladé lásce (což takových moc lidí nepotkávám, takže ji mám ráda). No a když jsme venku o pár paneláků dál dojedli, ani nevím jak jsme k tomu došli, ale zjistili jsme, že nám ta sympatická paní vydala o 50 víc než měla. Tak jsme se jako hodné duše vrátili a dali jí je zpátky. Děkovala a myslím, že teď už na nás nikdy nezapomene, protože na světě není moc blbců, kteří vracejí peníze. Asi tohle celé zní jako blbost, ale mám z toho opravdu radost. Mám čisté svědomí a navíc žiju s pocitem, že jsem někomu udělala radost a zpříjemnila uzávěrku.

II.

18. října 2017 v 16:15 | Möhre |  Cigaretové zpovědi
Došla mi trpělivost. Do dneška jsem se to snažila vydržet protože vím, že se mnou to taky není vždycky jednoduché, ale bojím se že už nemůžu dál. Myslela jsem že na některé věci máme stejný názor, myslela jsem, že stojíme na stejné straně, namísto toho jsem zjistila, že matky mají nad svými dětmi větší moc a synové nejspíš nikdy nebudou schopni se z ní vymanit.


Nechci být ta, co dělá rozbroje, ale pokud můj milý nepřestřihne pupeční šňůru, nevím jak to bude pokračovat. Každá domluva, každá příležitost,... všechno padá jen a jen kvůli toho, že ona řekne ne. Omezuje, přižívá se, využívá, manipuluje, sedí na prdeli a nedělá nic. A já samozřejmě nemůžu říct nic, protože moje matka to není, navíc bydlím v jejím bytě, takže pokud nehodlám být bezdomovec, volba je jasná. Ironické na tom je, že už jsme ve vlastním mohli být, ale ona řekla ne, takže se stalo co? Nešli jsme. Takže si za to ve výsledku můžu sama, že jsem si nedupla já a neřekla, že jdeme. Bojím se, že kdybych teď něco řekla nahlas, vyšla bych z toho já jako ta špatná. Srsly, need help.

Lenost, prokrastinace, nemoc,...

18. října 2017 v 10:37 | Möhre |  Úvahy
Nedávno mě přepadl menší splín a tak nějak jsem opět přemýšlela nad tím, co je tím důvodem proč se mi poslední dobou nic nedaří. Nepřišla jsem na to, alespoň ne v tu chvíli. Nicméně zrovna včera se mi doma naskytla chvíle, kdy jsem něco opravdu potřebovala udělat, ale moje mysl neustále odbíhala od témata. V tu chvíli mi to došlo. Došlo mi, co je mým nepřítelem a co je nejspíš problém spousty lidí a tím je lenost. Spousta lidí kolem mě v poslední době mluví taky o prokrastinaci, ale pokud jsem tento výraz pochopila správně, musela bych raději dělat něco jiného, než onu činnost, kterou bych dělat měla, což budu upřímná, ale na to jsem kolikrát líná taky.
Nejjednodušší definice, kterou jsem našla popsala lenost jako fyzickou i psychickou neaktivitu a nepřipouštění si odpovědnosti za své jednání. Lenost se mazaně schovává za několik málo lákavých argumentů proč to udělat později. Většině stačí hned ten první a základní, a tím je volný čas. Mozek si ale stejně i ve volném čase neodpočine, musí totiž vymýšlet vhodné výmluvy, aby se uklidnil. Začíná to stylem: udělám to zítra, venku je moc horko nebo moc zima, a tak dále. Může se ale stát, že už to přeroste přes hlavu a sami se v tom ztratíme. Dle mého názoru už by se dala lenost definovat i jako nemoc. Někteří si ji pěstujeme už od mala a čím později ji začneme léčit, tím těžší to je. Možná je to jenom další výmluva, ale to sám lenoch jen těžko posoudí.
Všichni to známe, setkáváme se s leností, ať už vlastní nebo cizí od útlého mládí. Sama se o tom přesvědčuju dnes a denně, ať už jde o blbé umytí nádobí nebo rekonstrukce kuchyně, kterou jsem si sama vymyslela a teď se mi nechce. Myslím, že jednou za čas nechat nožky na stole a nic nedělat není špatné, ale nesmíme se tomu poddávat příliš často, protože potom se z toho stává Lenost s velkým L a problém k tomu. Musíme se vzchopit, začít myslet a překonat ten problém. Mám ale jen jednu otázku: je možné se toho problému zbavit nadobro?

Franz Kafka: Proměna

14. října 2017 v 15:15 | Möhre |  Čtenářské deníky

Franz Kafka - Proměna


Literární druh: epika
Literární žánr: experimentální povídka
Čas, prostor: čas nezmíněn, odehrává se v maloměstském bytě Řehořovy rodiny
Motiv: trest, odcizení, práce, lhostejnost, proměna
Hl. téma: vývoj vztahů v rodině
Kompozice: tři části, 1 všichni se vyrovnávají se situací, 2. dočasný způsob společného žití, 3 odcizení
Chronologicky + občasné vzpomínání
V knize se prolínají dvě roviny - první z nich je všední život rodiny, který zahrnuje cestu z práce a do práce, večeře v kruhu rodinném nebo tahání tvrdohlavého tatínka do postele. Druhou rovinu tvoří fantastická stránka knihy - krmení obřího brouka, jeho procházky po stěnách pokoje a hmyzí problémy v mysli člověka.
Jazykové prostředky: Spisovný jazyk, neutrální slova, prostý, věcný styl, občas přechodníky, paradox. slov. Spojení, vulgarismus → ono to chcíplo!

Vypravěč: vševědoucí, er-forma, stroze popisuje děj z pohledu Řehoře, je objektivní

Postavy:
-Řehoř Samsa: cestující obchodník, ochotně nosí výplatu domů, je svědomitý. Po proměně v hmyz, se nad tím nepozastavuje; řeší to, že přijde pozdě do práce. Nepřemýšlí, proč se proměnil, s pokorou snáší odpor svých blízkých, nesnaží se jim dát najevo, že rozumí tomu, když se o něm baví jako o nějaké příšeře, že je pořád v nitru stejný jako dříve. Nechce jim způsobovat starosti. Je smířený
-Markétka: Řehořova sedmnáctiletá sestra, hudebně nadaná, svého bratra má velice ráda. Jediná z rodiny, která Řehoře lituje a stará se o něj, snaží se před ním překonávat svůj odpor. Kvůli nedostatku finančních prostředků musí začít pracovat, její charakter se mění, bratrův stav jí začíná být lhostejný a nenávidí ho za to, že je rodině přítěží.
-Matka: Myslí si, že jeho stav je pouze přechodný a čeká, že se jí vrátí zpět "jejich starý Řehoř", při přímé konfrontaci se svým potomkem se však příšerně vyděsí a má z něj hrůzu. Musí si najít zaměstnání a syn se pro ni, stejně jako pro ostatní, stává jen nenáviděným břemenem.
-Otec: Vyhýbá se kontaktu se synem, při setkání ho odhání - Řehoř je mu odporný.
-Gréta: posluhovačka, Řehořem opovrhuje, nenazývá ho jménem ale pouze "to"
-Dále nájemníci, pan prokurátor

Děj: I. Řehoř Samsa, obchodní cestující, se jednoho dne probudil a zjistil, že se proměnil v brouka. Chtěl vyrazit na pracovní cestu, členové rodiny na něj klepali, ale nemohl vstát. Do bytu přišel Samsův nadřízený, prokurista, a chtěl, aby šel Řehoř do práce. Ten odpovídá skrz zamčené dveře, že hned dorazí. Podaří se mu odemknout dveře a je šokovaný reakcemi ostatních. Matka pláče, prokurista uteče a otec ho novinami a holí zahnal zpět do pokoje.
II. Jediný z rodiny, kdo se Řehoře nestraní, je jeho sestra Markétka, pravidelně mu nosí jídlo. Řehoř uvažuje nad finanční situací rodiny, dosud ji totiž živil on. Chtěl sestře platit konzervatoř, ale nyní nemůže. Matka k Řehořovi do pokoje zpočátku vůbec nechodila, odhodlala se asi po dvou měsících. Řehoř ji nechtěl trápit, a tak zůstával skrytý pod pohovkou. Markétka a matka chtěly Řehořovi z pokoje odstranit nábytek, který nepotřeboval, a při této činnosti matka Řehoře zahlédla. Řehoř vyběhl z pokoje, aby nebyl matce na očích, ale to ženy vyděsilo. Když přišel otec z práce, snažil se Řehoře vyhnat zpátky do pokoje, honil ho po bytě a házel po něm jablka, z nichž jedno zůstalo zaryté v těle. Sestra se snažila Řehoře uchránit.
III. Řehoř se léčil více než měsíc. Rodina mu nyní každý večer otevírala dveře a on pozoroval, co večer matka, otec a sestra dělají. Rodina finančně strádala, otec se nechal zaměstnat jako sluha, sestra jako prodavačka, ale stejně museli rozprodávat majetek. Markétka už o Řehoře tolik nepečovala - dvakrát denně mu nosila jídlo, ale už se nestarala, kolik toho sní. Pokoj byl špinavý a neuklidila ho ani nová posluchovačka. Ta jediná se Řehoře nebála, dokonce se na něj chodila dívat. V bytě nyní byli tři podnájemníci, kterým matka s Markétkou podstrojovaly. Jednou nájemníci seděli v obývacím pokoji, Markétka jim hrála na housle a oni zahlédli dveřmi Řehoře. Okamžitě dali výpověď. Markétka nyní poprvé vysloví myšlenku, kterou se všichni báli říct - Řehoř je jim na obtíž a je potřeba se ho zbavit. Řehoř všechno vyslechl a uznal, že jeho život nemá cenu. V noci vydechl naposledy, ráno ho našla posluhovačka. Celé rodině se ulevilo, mohli se nyní přestěhovat do menšího bytu.

A) společensko- historické pozadí

další autoři: Ernest Heminway (Komu zvoní hrana, Sbohem, armádo), Erich Maria Remarque (Na západní frontě klid, Tři kamarádi), Romain Rolland (Petr a Lucie) a další.
nové směry: Existencialismus, moderní = experimentální proud: narušení tradičního pojetí románu, využívání symboliky a experimentování. Je potlačena dějová složka: uplatňují se prvky absurdity

B) autor

život a vlivy:
-Kafka ovlivněn expresionismem, existencialismem a absurdní literaturou. Vyrovnával se s osamělostí a vyvrženectvím (byl to německý žid v Praze). Dílo je také ovlivněno Kafkovými špatnými vztahy s otcem.
-Svět, který zobrazuje, je absurdní, fantaskní, věci odporují logice všedního dne, převažuje logika snu.
-Kafkovské rysy: odcizení, pesimismus, izolovanost, bezmocnost, ponižování, mnohoznačná díla
-Cítil se nepochopený, uzavřený, nešťastný, nenápadný, tajemný, zmítaný pocity ztroskotance, nemohoucnosti to vše se odráželo v jeho postavách,
další literární díla: Proces, Zámek, Amerika, Dopisy rodičům

Úryvek

Brzy zjistil, že se teď už vůbec nemůže ani hnout. Nedivil se tomu, spíš mu připadalo nepřirozené, že se na těch tenkých nožičkách mohl opravdu až dosud pohybovat. Jinak se cítil poměrně dobře. Bolelo ho sice celé tělo, ale měl pocit, že bolesti budou asi zvolna slábnout a nakonec úplně pominou. Sotva už cítil shnilé jablko v zádech i zanícené místo okolo, úplně pokryté měkkým prachem. Na rodinu vzpomínal s dojetím a láskou. O tom, že musí zmizet, byl přesvědčen pokud možno ještě pevněji než sestra. V tomto stavu prázdného a pokojného rozjímání setrval až do chvíle, kdy na věži odbila třetí hodina ranní. Když všude venku za oknem počalo svítat, byl ještě naživu. Pak mu hlava sama od sebe docela poklesla a z chřípí mu slabě unikl poslední dech.

Karel Čapek: Povídky z jedné kapsy

14. října 2017 v 14:14 | Möhre |  Čtenářské deníky

Karel Čapek - Povídky z jedné kapsy


Literární druh: epika
Literární žánr: sbírka 24 povídek
Slovní zásoba: spisovný jazyk
ovali spolu do Austrálie.
Čas, prostor: Kensington, Anglie, 20. století
Hl. téma:
Filosoficky laděné kriminální povídky, v nichž se zamýšlí nad otázkami dobra a zla, práva a spravedlnosti, zločinu a trestu. Kniha obsahuje příběhy z první republiky, v nichž se snaží dobrat odpovědi na některé problémy lidského chování a psychologii člověka v krizové situaci.
Kompozice: chronologická
Umělecké prostředky:
Přímá řeč
Hovorové výrazy: prohlídla
Vypravěč: Autor - er-forma

Postavy:
Komisař MacLeary a jeho žena
Věštkyně Meyersová
Soudce

Obsah:
•Případ dr. Mejzlíka, Modrá chryzantéma, Jasnovidec, Tajemství písma, Naprostý důkaz, Experiment profesora Rousse, Ztracený dopis, Ukradený spis 139/VII, odd. C, Básník, Pád rodu Votických, Rekord,…
Věštkyně: Komisaři MacLearymu nešla do hlavy záhadná žena Mrs. Meyersová, která si přivydělávala záhadným způsobem. Svěří se své ženě a ta se nabídne, že se tam půjde sama podívat. Přijde za ní jako slečna Jonesová a chce si nechat vyložit budoucnost. Kartářka jí řekne, že se vydá do světa a za rok bude mít svatbu. Paní MacLeary to doma řekne manželovi a ten kartářku přivede k soudu, kde právě i paní MacLeary svědčí. Nařknou věštkyni, že si vymýšlí - dostane pokutu a vykážou ji ze země. Zanedlouho se ale ukáže, že věštkyně měla pravdu. Paní MacLeary se s manželem do roka rozvedla, našla si milence a odcest

A) společensko- historické pozadí

dění v literatuře: Česká literatura 20. století.
další autoři: Hemingway (Povídky), K. Poláček (Bylo nás pět), E. Bass (Cirkus Humberto), J. Hašek (Osudy dobrého vojáka Švejka)

B) autor

život a vlivy: humanista, pragmatik, realista, všestranný literát a žurnalista
další literární díla: Bílá nemoc, RUR, Válka s mloky,…

C) inspirace daným dílem

zfilmování, dramatizace: byly zfilmovány povídky Básník a Experiment prosefora Rousse. Mimo jiné i spousta Čapkových pohádek.

Úryvek

"Tak to stačí," řekl pan sudí. "Paní Myersová, nic platno, takhle vykládat karty je podvod. Kartám se musí rozumět. Jsou sice různé teorie, ale nikdy, pamatujte si to, nikdy neznamená zelená desítka cesty. Zaplatíte padesát liber pokuty, jako ti, kdo falšují potraviny nebo prodávají bezcenné zboží. Je na vás podezření, paní Myersová, že krom toho provozujete špionáž, ale já myslím, že se k tomu nepřiznáte."
"Jakože je Bůh nade mnou," zvolala paní Myersová, ale pan Kelley ji přerušil: "Nono, nechme to být; ale protože jste cizinka bez řádného povolání, užijí politické úřady svého práva a vykáží vás ze země. Sbohem, paní Myersová, děkuji vám, paní Mac Leary. Ale říkám vám, takhle falešně vykládat karty je cynické a nesvědomité počínání. Pamatujte si to, paní Myersová."
"Co mám dělat," vzdychla stará dáma. "Zrovna když mně živnost začala jít -"
Asi za rok potkal soudce Kelley komisaře Mac Learyho. "Pěkné počasí," řekl pan sudí přívětivě. "Mimochodem; co dělá paní Mac Leary?"
Pan Mac Leary vzhlédl velmi kysele. "Totiž... víte, pane Kelley," pravil s jistými rozpaky, "ona paní Mac Leary.. my jsme se totiž rozvedli."
"Jděte," podivil se pan sudí, "taková hezká mladá paní!"
"To je právě to," bručel pan Mac Leary, "ale on se do ní znenadání zabouchl jeden mladý flákač... takový milionář nebo obchodník z Melbournu... Já jsem jí bránil, ale..." Pan Mac Leary beznadějně mávl rukou. "Před týdnem spolu odjeli do Austrálie."

Viktor Dyk: Krysař

14. října 2017 v 13:13 | Möhre |  Čtenářské deníky

Viktor Dyk - Krysař


Literární druh: epika
Literární žánr: novela
Slovní zásoba: spisovný, básnický
Čas, prostor: Hameln v Německu, 1284
Hl. téma: krysařův život
Motiv: milostný, kritika maloměšťáctví, lásky a pomsty
Kompozice: chronologická, členěno do kapitol,
Umělecké prostředky: krátké holé věty, úsečnost, opakování vět nebo slovních spojení ve vypjatých chvílích, symbolismus (sedmihradské království jako ráj, dítě jako nový lepší život), němčina pouze ve jménech, dialogy i monology

Vypravěč: autor, er-forma

Postavy:
-Krysař - tajemný cizinec, samotář, podivín, ponurý, pesimista, vzbuzuje v lidech strach, miluje Agnes
-Agnes - mladá a krásná, milenka Krysaře a zároveň Dlouhého Kristiána, miluje Krysaře
-Dlouhý Kristián - mladík toužící po spokojeném životě
-Sepp Jörgen - chudý rybář, vše chápe až na druhý den, trochu blázen

Děj: Do města Hammeln přichází mladý krysař, aby město zbavil přemnožených krys. Konšelé mu však odmítnou zaplatit.Krysař se seznámí s mladou dívkou Agnes, do které se hned zamiluje. Agnes jeho lásku opětuje.Krysař se dozví, že se Agnes zmocnil její bývalý milenec Kristián. Agnes ze zoufalství vrhla do řeky. Krysař v návalu smutku, vezme svou píšťalu a začne hrát tak silně, že to přivábí všechny obyvatele města, kteří ho následují až na horu Koppel, kde všichni skončí v propasti.Jediný kdo přežije, je Sepp Jorgen, na kterého kouzlo krysařovy píšťaly nepůsobí, protože ho vytrhne nářek nemluvněte. Sepp se vydá hledat ženu, jež by se mohla dát dítěti napít a stala se jeho matkou.

A) společensko- historické pozadí

dění v literatuře: realismus s prvky romantismu, symbolismus a dekadence, prvky neoromantismu, připodobnění
další autoři: František Gellner - Po nás ať přijde potopa, Fráňa Šrámek - Modrý a rudý, Karel Toman - Sluneční hodiny, Stanislav Kostka Neumann - Sen o zástupu zoufajících

B) autor

život a vlivy: významný český básník, prozaik, dramatik, publicista a nacionalistický politik
-představitel generace anarchistických buřičů, později nacionalisticky orientovaný autor
-díla zpravidla obsahují jasnou pointu, využívá paradoxy
další literární díla: Milá sedmi loupežníků, próza: Prosinec, Píseň o vrbě, Prsty Habakukovy

Úryvek

"A čím to, že jdou krysy tak slepě za vámi, krysaři?"
Krysař ukázal na píšťalu, která oživla tímto pohybem.
"Je to zvláštní nástroj," řekl.
Pohlédla zvědavě na mluvčího i na píšťalu. Dotkla se jí lehce.
"Píšťala," řekla pak pohrdavě. "Pěkná píšťala. Ale nic více než píšťala."
"Krysy mají dobrý sluch a má píšťala dobrý zvuk."
Oči krysařovy zaplály podivným ohněm. Děvče ve dveřích maně ucouvlo. Větvička jasmínu v její ruce se chvěla.
"Mám zvláštní nadání vyháněti krysy," pokračoval krysař.
"Pískám občas na ni velmi smutné písně, písně všech krajů, kterými jsem prošel. A já prošel mnoha zeměmi; slunnými i ponurými, pláněmi a horami. Má píšťala zní tak tiše. Krysy slyší a jdou. Není takového krysaře mimo mne. Povím vám něco, cizinko, která se umíte tak zvonivě smáti. Nikdy jsem nepískal plným dechem; byl to vždy tlumený zvuk. Kdybych pískal plně, ne pouze krysy šly by za mnou."
Krysař domluvil. Oči uhasly a svěsil bezděčně ruce s píšťalou.
"Nemám odvahy," dodal po chvilce. "Stalo by se něco krutého."
Děvce stálo zamlklé a nespouštělo očí s píšťaly a krysaře. Když krysař mlčel, řekla zcela tiše:
"Líbíte se mi, krysaři. Nežli přišel soumrak, viděla jsem ve vašich černých vlasech stříbrné nitky. Nežli jste promluvil, pozorovala jsem na vašem čele vrásky. Ale přesto se mi líbíte. Milovalo vás jistě mnoho žen."
"Snad," odvětil krysař. "Nepamatuji se." Slova krysařova měla podivný a jímavý přízvuk. Děvče zvážnělo. Naklonilo se ke krysaři tak,že cítil téměř horký jeho dech.
"Líbíte se mi, krysaři," děla. "Ale na vašem místě zapískala bych na píšťalu - plně - vší silou -"
"Víte, co by to znamenalo?" otázal se krysař temným hlasem.
"Já to nevím. Vím pouze, že mne časem pojímá úzkost. Hledím na svou píšťalu jako na něco, co mnohé zahubilo a co ještě mnohé zahubí. A pak se usměji. Není to nic než právě pěkná píšťala, sama jste to řekla. A já nejsem více než krysař, který má odvádět nezvané hosty. Krysař, který jako Ahasver jde z města do města, z jihu na sever, ze západu na východ. A jako Ahasver nemám stání. Pobyl jsem zde příliš dlouho, cizinko."
"Ne," pravila. A pak šeptala tiše: "Říkejte mi Agnes."

Jean Paul Sartre: Zeď

14. října 2017 v 12:12 | Möhre |  Čtenářské deníky

Jean-Paul Sartre - Zeď


Literární druh: epika
Literární žánr: sbírka povídek
Slovní zásoba: spisovný jazyk
Čas, prostor: Vězení v době Španělské občanské války 1936-1939
Hl. téma: úvaha o lidské existenci
Kompozice: chronologická, všechny povídky až na Zeď jsou v er-formě
- Kniha se skládá z pěti povídek: Zeď, Místnost, Hérostratos, Intimita a Mládí vůdce.

Vypravěč: Některé povídky jsou napsané v ich, některé v er-formě. Jazyk dobře vystihuje prostředí, kde se děj odehrává, bez problémů můžeme poznat vězení, nebo prostředí bohaté rodiny.

Postavy:
-Pablo - vypravěč příběhu; cítí se být něco víc, ostatními spoluvězni je znechucený
-Tom - dobrák, snaží se utěšovat ostatní; je tlustý, hodně se potí, neovládá svoje tělo
-Juan - mladý, hysterický, vystrašený, působí jako slaboch

Děj: Příběh tří vězňů, kteří jsou neprávem odsouzeni k trestu smrti a čekají teď na popravu. Všichni byli nařčeni z vlastizrady, nebo ze spoluúčasti, když údajně schovávali hledané osoby a tím jim napomáhali.
Spolu s dalšími vězni a ještě belgickým doktorem sedí v nemocničním sklepě předělaném na provizorní vězení. Nikdo z nich nemá dostatek oblečení, protože jim bylo zabaveno pro vojáky, všichni mají pouze nějaké nemocniční svršky. Je jim strašná zima, že ani necítí prsty u nohou, přesto se potí strachy.
Poslední noc před popravou nikdo z nich nemůže spát. I když jsou všichni úplně rozdílné postavy, myslí na to samé, přemýšlí o smrti. O tom, jak budou postaveni před zeď, kde budou čekat na kulky do týla, a oni se budou chtít někam ukrýt, aby nebyli vidět a nemohli být popraveni. Snad by se chtěli vmáčknout do zdi, než aby se jim zavrtaly kulky do těla.
Druhý den časně ráno začíná popravování snad ještě před svítáním. Juan s Tomem jsou odvedeni a popraveni mezi prvními. Pablo je po několikahodinovém čekání předveden znovu k výslechu. Vyšetřovatelé chtějí vědět, kde se nyní nachází Ramon, kterého Pablo ukrýval ve svém domě. Pablo byl plný beznaděje a chtěl si z nich vystřelit, proto jim řekl tu největší hloupost, jež ho zrovna napadla - že Ramona najdou na hřbitově.
Vyšetřovatelé se tam okamžitě vydali a Ramona tam opravdu našli. Pablovi tato náhoda zachránila život těsně před popravou.

A) společensko- historické pozadí

dění v literatuře: Existencionalismus
další autoři: A. Camus (Cizinec)

B) autor

život a vlivy: Dramatik, filozof, spisovatel, významný francouzský intelektuál. Odmítl Nobelovu cenu za literaturu. Svou tvorbou se řadí do existencialismu.
další literární díla: Bytí a nicota; Hnus, S vyloučením veřejnosti

Úryvek

Neodpověděl a pokrčil rameny, a vojáci mě odvedli. Na velkém dvoře bylo asi sto vězňů, ženy, děti, několik starců. Začal jsem se procházet kolem trávníku uprostřed, byl jsem celý zpitomělý. V poledne nám dali v refektáři najíst. Dva nebo tři vězňové se mě na cosi zeptali. Asi jsem je znal, ale neodpověděl jsem jim: nevěděl jsem už ani, kde jsem.
K večeru nahnali do dvora asi deset nových vězňů. Poznal jsem pekaře Garcíu. Řekl mi:
»Máš z pekla štěstí! Myslel jsem, že tě už živého neuvidím.«
»Odsoudili mě k smrti,« řekl jsem, »a pak si to rozmysleli. Nevím proč.«
»Mě zatkli před dvěma hodinami,« řekl García.
»Proč?«
García nedělal do politiky.
»Nevím,« řekl. »Zavírají všechny, co smýšlejí jinak než oni.« Ztišil hlas.
»Dostali Grise.« Roztřásl jsem se.
»Kdy?«
»Dnes ráno. Udělal blbost. V úterý odešel od bratrance, protože se pohádali. Bylo dost lidí, co by ho byli ukryli, ale už od nikoho nic nechtěl. Povídal: "Schoval bych se u Ibbiety, ale když ho zavřeli, schovám se na hřbitově."«
»Na hřbitově?«
»Ano. Byla to blbost. Přirozeně, dnes ráno tam přišli, mělo se to stát. Našli ho v márnici. Střílel po nich, a tak ho oddělali.«
»Na hřbitově!«
Všecko se se mnou začalo točit, a když jsem přišel k sobě, seděl jsem na zemi:
smál jsem se tak křečovitě, že mi vhrkly do očí slzy.

William Shakespeare: Hamlet

14. října 2017 v 11:11 | Möhre |  Čtenářské deníky

William Shakespeare - Hamlet


Literární druh: drama
Literární žánr: tragédie
Jazykové prvky:
- psáno blankversem (nerýmovaný sylabotónický jambický verš o pěti stopách, končí na přízvučnou slabiku)
- kromě verše používá i prózu a lidový jazyk
- komické prvky nejsou odděleny od tragických

Čas, prostor: odehrává v neurčené době v prostorách královského hradu Elsinor v Dánsku.
Hl. téma: Otázka života, smrti, pomstychtivosti a hrdosti. Hlavní myšlenka spočívá zjednodušeně v názoru, že ať děláš, co děláš, stejně umřeš.
Kompozice: chronologická
- hra je rozdělena na pět dějství
- ich-forma

Postavy:
- Hamlet: dánský princ, syn Gertrudy; po otcově smrti je velmi zasmušilý a odtažitý, schovává se před okolním světem; předstírá šílenství; v tomto stavu se zdá, že mluví z cesty, ale často používá trefné narážky, kterým ostatní postavy nerozumí a považují ho za blázna; racionální Hamlet baží po pomstě a přemítá o pomíjivosti a bezútěšnosti života, jelikož v něm nenalézá žádný smysl

- Duch: bývalý Gertrudin manžel a král, princův otec, jménem taktéž Hamlet

- Claudius: Hamletův strýc, manžel Gertrudy, dánský král; zavraždil svého bratra, avšak nemá hluboké výčitky svědomí; užívá si své nové pozice; Gertrudu má rád, ale Hamlet se pro něj časem stává nepohodlným a snaží se ho zbavit

- Gertruda: manželka Claudia, matka Hamleta; po smrti předešlého manžela truchlila jen krátce, v novém manželství je také spokojená; roztrpčuje ji však Hamletův stav; později mu dává za pravdu, že nový sňatek byl unáhlený

- Polonius: králův věrný rádce, otec Ofélie a Laerta; velmi sebevědomý, až namyšlený starý muž, snaží se vypadat moudře; pomáhá králi s hledáním příčiny Hamletova bláznovství, doplatí však na svou přílišnou horlivost

- Ofélie: dcera Polonia, Laertova sestra; milovala Hamleta, ale jeho šílenství a pozdější odmítavost na ni měly neblahý vliv; po smrti svého otce zešílela a utonula v řece

- Laertes: Poloniův syn, Oféliin bratr; je poslušný svého otce, touží se pomstít Hamletovi za jeho a Oféliinu smrt a spikne se proto s Claudiem

- Horacio:Hamletův přítel a filosof; rozumný, rozvážný člověk, ponechává si odstup; občas s Hamletem polemizuje a diskutuje s ním o jeho světonázoru; v průběhu celé hry si zachovává neutrální postoj

Děj: Příběh se odehrává na královském hradě Elsinor v Dánsku. Začíná ve chvíli, kdy se strážným v noci zjeví duch Hamletova otce a snaží se jim něco sdělit. Zpraví o tom Hamleta a tomu duch příští noc vyjeví pravdu o své smrti - Claudius mu ve spánku nalil do ucha jed a tím ho zavraždil. Hamlet slibuje, že ho pomstí. Začne předstírat šílenství a hledá způsob, jak usvědčit svého strýce z vraždy. Pomohou mu kočovní herci, kteří podle jeho instrukcí sehrají scénu, kde je král zabit jedem nalitým do ucha. Claudius nesnese pohled na zmíněnou scénu a tím se usvědčí. Hamlet jde poté za svou matkou, aby jí vysvětlil, jak se věci mají, a zabije přitom Polonia špehujícího za závěsem v domnění, že je to Claudius. Pro toho se Hamlet stává nepohodlným. Pošle ho tedy do Anglie, kde ho mají popravit. Mezitím se z Francie vrací Laertes a zjišťuje, že jeho otec je mrtvý a Ofélie zešílela. Hamlet zatím pozmění dopis pro anglického krále tak, že odsoudí k popravě své proradné bývalé spolužáky, kteří na něj měli na cestě dohlížet. Domů se vrací ve chvíli, kdy se koná pohřeb utonulé Ofélie. Laertes baží po pomstě a dohodne se proto s králem, že uspořádají šermířský zápas, v němž bude bojovat proti Hamletovi. Vezme si otrávený meč a král si připraví pohár s jedem. Z toho se však nedopatřením napije královna. Během rvačky při souboji si Laertes s Hamletem vymění meče, takže se zákeřným jedem otráví oba. Když Hamlet vidí, že je již vše ztraceno, probodne Claudia a nalije mu do hrdla otrávené víno, které zabilo královnu. V tutéž chvíli přichází na hrad Fortinbras norský král, jenž dostal svolení přejít přes dánské území kvůli válce s Polskem. Hamlet ve své poslední chvíli prosí Horacia, aby všem věrně vyprávěl jeho příběh a očistil tak jeho čest.

A) společensko- historické pozadí

dění v literatuře: renesance, která začíná v Itálii ve 13. století
- změna v myšlení - humanismem (lidský) - pokrok v zemědělství způsobil, že menší procento lidí muselo vyrábět potraviny → mohou se jmenovat nadstavbě- stavitelství, umění,..
- k nám se dostává humanismus a renesance až koncem 15. století (kvůli husitským válkám)
další autoři: Dante Alighieri- "Božská komedie"; Francesco Petrarca- "Sonety Lauře"; G.Boccacio- Dekameron, Miguel de Cervantes - "Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha"

B) autor

život a vlivy: anglický básník a dramatik přelom 16. a 17. století
další literární díla: Othelo, Romeo a Julie, Král Lear, Julius Ceasar, Kupec Benátský
zfilmování, dramatizace: dodnes se hraje v divadlech po celém světě, také mnohokrát zfilmováno

Úryvek

HAMLET: Na tenhle obrázek se podívejte a tady na ten - portréty dvou bratrů. Hleďte, ta ušlechtilá, božská tvář - vlasy jak Hyperion, čelo Jova, oko jak Mars, jen velet, pouštět hrůzu, postavou Merkur, když se z nebe snáší na vrchol hory líbající nebe - zjev a tvar tak ve všem všudy božský, jak každý bůh by vtiskl mu svou pečeť, aby dal světu muže, jak má být. To byl váš první manžel. A ten druhý? Rzivý klas je to, zhoubnou snětí spálil zdravého bratra! Kam jste dala oči? Na horské louce mohla jste se pást, a zvolila jste močál? Máte oči? (...) Vždyť oči bez hmatu, hmat bez očí, sluch bez hmatu či slepý, hluchý čich, nejmenší zbytek jediného smyslu, by vnímaly víc. Což stud se zapomněl už rdít? Když chtíč běsní jak ďábel v kostech matróny, ať cudnost je jak vosk a žhavé mládí ať roztaví jej ve svém vlastním žáru. K čemu je stud, když chtíč vše bere ztečí, když rozpálí i mráz a rozum sám mu dělá kuplíře!
GERTRUDA: Už nemluv, dost! Až do duše mi oči obracíš a já tam vidím skvrny černé tak, že nevymizí nikdy.